Všeobecná část historická
Hodinku od Benešova leží v malebné a pěkné úžlabince lemované vrchy a lesnatými pahorky, vesnička Bedrč. Protékají jí dva potoky. Vesnička je čistá, má upravené domky, které se na nás vesele dívají z olší a vrb, jichž je při potoce plno, a vykukují ze zelených korun černých stromů, jichž je tady v dolině dostatek a jimž se tu velmi dobře daří.
Vesničkou se vine bílá okresní silnice od Benešova k Soběhrdům, právě tam kde se před mostem ohýbá, je největší stavení v Bedrči - dvůr. Je na něm věžička se zlatou hvězdou v modrém poli, to je znak města Benešova, kterému bedrčský dvůr patří dodnes.
Jak je tahle vesnička stará a proč se jí říká Bedrč, nevíme. Říkali jí tak už odedávna, jak o tom svědčí staré záznamy. Bedrčský dvůr tu stával nejspíše již ve XIII. Století. Spolehlivý letopočet máme však z roku 1414, kdy se vládyky Jaroše, který se psal ,,z Bedrče". Při tomto zemanském dvorci přibývalo chalup a konečně i mlýn, - a tak tu vynikla malá osada, ohraničená lesy a zavlažovaná potokem. Bedrčtí vládykové drželi své ,,zboží" - tak se tehdy nazýval majetek zemanův a šlechticův - až do XV. Století. V XV. Století postoupili je městu Benešovu, přesný rok neznáme. Toto postoupení bylo jistě vloženo do zemských desek, jak tehdy bývalo zvykem i příkazem, ale zemské desky vyhořely a tak i tento zápis - pro naší historii o Bedrči velmi důležitý - byl zničen. Od našich místních dějepisců se dovídáme jenom to, že bedrčtí vládykové ,,postoupili svůj dvorec v Bedrči s dvory kmetcími a platem, s dědinami, loukami, lesy, porostlinami, potoky, rybníky a se vším příslušenstvím městské obci benešovské."
V XVI. Století byla Bedrč malá osada, měla asi 11 obytných stavení. Z těch bylo 8 poddáno městu Benešovu. Byly to:
- panský dvůr, který vznikl nejspíše z původního zemanského dvorce.
- Hořejší mlýn (čp. 1)
- Dolejší mlýn (čp. 10)
- Grunt (statek, hospodářství) Vavřince janáčka
- Grunt Žižoulovský, 60 strychů velký
- Grunt Petrákovský, 40 strychů velký
- Grun Zuranovský, 30 strychů velký
- Chalupa Bazoulovská, 12 strychů velká.
Ke konopištskému panství patřily 2 chalupy, vondrákovská, šestistrychová, a šafránkovská. Z obou těchto panských chalup se utvořila v XVIII. Století usedlost čp. 13. Grunt Vavřince Janáčka koupila obec benešovská r. 1597 za 300 kop míšeňských. Majitelům gruntu zuranovského patřil hořejší mlýn, koupili jej od obce města Benešova jakožto od vrchnosti a provozovali mimo polní hospodářství také mlynářství.
Třicetiletá válka způsobila všuce velké spousty a škody, také ovšem na Benešovsku. Když postupovalo švédské vojsko od Benešova ke Hrádku nad Sázavou, byla obec Bedrč úplně zpustošena. Stalo se tak v roce 1648 - kdy bylo také město Benešov vypleněno a zapáleno. Tenkrát shořela stavení bedrčských usedlostí, pole a louky byly podupány a obyvatelé se rozprchli, aby zachránili aspoň holé živobytí. Když se konečně přehnaly hrůzy třicetileté vojny., vrátila se do Bedrče jenom jediná rodina Zuranova, ujala se opuštěného hospodářstvé, a opuštěný mlýn, který již dlouho mlčel, se opět rozklapal. Zato hořejší mlýn - aspoň se tak zdá - zůstal ještě po dlouhou dobu v rozvalinách a neobydlen.
Město Benešov si přisvojili na základě vrchnostenského práva Žižoulův a Petrákův grunt a Bazoulovu chalupu a zapravovalo z jejich výtěžku podle sněmovního usnesení berně, jak o tom svědčí berní rolla z roku 1674. Totéž učinilo konopišťské panství s chalupami Vondrákovskou (později nazvanou Urbanovskou), Šafránovskou, Moravcovskou nebo Molhanovskou. Město Benešov i konopištské panství daly opuštěné statky opraviti, střechy na obytných staveních pokrýti šindelem a vůbec daly všechno do pořádku. Také noví lidé přicházeli a kupovali opuštěná stavení a usazovali se v Bedrči, kde se tak poznenáhlu začal rozvíjet nový život. Kolem roku 1750 bylo již v Bedrči 14 stavení.
Byla to:
- mlýnská usedlost Jana Zurana, č.p. 1
- stavení Jana Zurana, č.p. 3
- obecní dům slouhovský, č.p. 2
- chalupářská usedlost Jakuba Arnošta, č.p. 4
- chalupářská usedlost Matěje Škvora, č.p. 5
- chalupářská usedlost Václava Peterky, č.p. 6
- chalupářská usedlost Václava Šilínka, č.p. 7
- chalupářská usedlost Jakuba Kováře č.p. 7
- chalupářská usedlost Jana Baštáře č.p. 10
- mlýn Jana Páryse, č.p. 10
- chalupářská usedlost Jiřího Baštáře č.p. 11
- chalupářská usedlost Jakuba Zdvihala, č. p. 12
- selský grunt Jana Šimka, č.p. 13
- rustikální dvůr nebo dům č.p. 14
Oba mlýny patřily městu Benešovu a město mělo právo - jako vrchnost - je odkoupiti od jejich uživatelů zpět. Do XVIII. Století se uvádějí na bedrčských gruntech tito vlastníci: Baštářovi, Doležalovi, Duškovi, Havlovi, Husovi, Janáčkovi, Malhaousovi, Moravcovi, Peterkovi, Petřákovi, Roukuškovi, Sahutkovi, Šilínkovi, Vejmelkovi, Vondruškovi, Vosických, Urbanovi, Zuranovi a Žižoulovi.
Je zajímavo, že ani jedna usedlost - kromě mlýna č. 10 - nepropadla exekuci, je z toho vidět, že obyvatelé z Bedrče byli šetrní, což je možné říci o nich ještě dneska.
Už jsme se zmínili o tom, že vesnička Bedrč je malá na počet čísel i na počet lidí, ale bohatá na své dějiny. Vždyť je v Bedrči velké hospodářství - dvůr, dříve tvrz, a zemanské sídlo, je tam však i několik větších hospodářství, statků, jsou tam i menší rolníci - chalupníci, a pak i nejmenší -dělníci, - chalupníci, a pak i nejmenší - dělníci. Ale mimo hospodářů jsou tu ještě dva mlýny, jedna kovárna, jeden obchod smíšeným zbožím a jeden hostinec. Menší část obyvatelstva je pak ještě zaměstnána v rozmanitých oborech, a to jako dělníci, mistři nebo železniční zaměstnanci.
Obyvatelstvo jest však také rozděleno podle náboženského vyznání, část je římskokatolická, část je českobratrsko-evangelická a část je československá. Náboženské vyznání českobratrské evangelické má tu svoji dávnou tradici a příslušníci tohoto jsou potomci starých ,,beranů", kteří přečkali všechna krutá pronásledování po bělohorské bitvě a zachovali si svou víru, v mnohých dobách jenom potají, hlavně na Soběhrdsku, Petroupimsku a Žíňansku. Jejich církevním středem je starobylý kostelíček v Soběhrdech, kde mají svůj hřbitov.