Místní pověsti a zajímavosti
POVĚST O BÍLÉ OVCI
Staří pamětníci bedrčtí si ještě leckdys vyprávějí, že se u dolejšího mlýna ,,U zájezdku" zjevovávala bílá ovce. ,,Zjevovávala, ale už nezjevuje." Říkávají. ,,to se najednou objevila, kde se vzala, tu se vzala, ale pak hupsla do vody a nebylo po ní vidu ani slechu. A kdo ji jen jedinkrát uviděl, dostal takový strach a popadla ho taková hrůza, že se už k dolejšímu mlýnu po druhé v noci neopovážil jít!"
Když nechcete věřit, zlobí se. "Zjevovávala se a dost!"
POVĚST O KŘÍŽI
Na křižovatce polních cest a pěšin k Petroupimi stojí již od dob pánů Kostků z Postupic starobylý kříž. Vypravuje se, že kdysi, - to už je dávno, - byli tři občané dopadeni při krádeži dříví. Dva z nich museli z ukradeného dříví vytesat a postavit vysoký kříž, pod ním pak museli svatosvatě slíbit, že již nikdy nebudou krást dříví. Toho třetího pustili, aby šel domů vyřídit, co ostatní dva musí udělat, aby na ně doma nečekali.
POVĚST O ZVONKU
Na věžičce bedrčského dvora je malý zvonek, kterým se zvoní klekání, poledne a když někdo umře. Vypravuje se o něm, že pochází ještě z dob, kdy se robotovalo. Když tenkrát zazněl jeho hlas, museli všichni zanechat práce na svém a vydat se hned na panské - na robotu.
O PYTLÁCÍCH
V okolních lesích bývalo odedávna hojně zvěře. A kde je zvěř, tam jsou i pytláci. Také v Berči bývali. Mívali velmi časté půtky s hajnými a lesníky a největší pak se zřízenci bývalého arcivévody Františka Ferdinanda, který na své zajíce, bažanty a koroptve nedal dopustit a pytláky zle a přísně trestával. Často šlo o život, ale pytláci bývali odjakživa nejenom stateční, ale i všemi mastmi mazaní a tak způsobovali Františku Ferdinadovi a všem jeho zaměstnancům hodně zlosti a nepříjemností.
O TUŽINCE
Tužinka je velký a hluboký les, který se táhne na západ a na jihozápad od Bedrče. Kdysi tam stávala obec Bystřičany s dvorem téhož jména. Ale zpustla - asi již v třicetileté válce - a zarostla houštím a lesem, že není po ní ani památky. Potom prý bývávali v Tužince loupežníci, kteří přepadávali kupce a pocestné. Dneska už jich tam není . Už dávno ne. Tužinka ztratila svou hrůzu, kterou kdysi mívala, a dneska tam chodí hodně lidí na procházku do chládku, na konvalinky, na houby nebo na jahody.
Všecko se na světě mění.